Nejdůležitější je pro mě svoboda.
Sérii rozhovorů s významnými rodáky a obyvateli města Ostrova začínáme rozhovorem s docentem Františkem Stekerem. Docent Steker je vysokoškolským pedagogem na Fakultě designu a umění Ladislava Sutnara v Plzni. Je také kreslířem a designérem, který dlouhodobě spolupracuje s galerií Letohrádek Ostrov. Od 13. července do 29. září probíhala v letohrádku jeho retrospektivní výstava.
Motto: Jedinečnost bytí spočívá v tom, že se neustále opakuje. Ale v jiné podobě.
Na začátek jedna lapidární otázka, na kterou nemusí být jednoduchá odpověď. Čím je pro Vás výtvarné umění?
Při studiu na střední všeobecně vzdělávací škole v Ostrově jsem se rozhodl, že vykročím na cestu výtvarné tvorby. Výtvarné umění se mi stalo životní náplní a profesní činností.
Jak reagovali Vaši rodiče na to, že jste si vybral dráhu umělce? Uvažoval jste někdy o jiné kariéře?
Ne. O jiné kariéře jsem neuvažoval. Rodiče mi dávali volnou ruku v rozhodování o volbě povolání.
Studoval jste na Werkkunstschule Krefeld v Severním Porýní Vestfálsku. Později jste se vrátil do Československa a na přelomu 70. a 80. jste studoval na VŠUP v Praze. Znamenal pro Vás návrat do Československa velký zlom?
V Krefeldu jsem začal studovat v září 1968 a studijní pobyt trval 8 měsíců. Studium na Werkkunstschule jsem chtěl legalizovat. Spolu se západoněmeckou školou jsem požádal Československé ministerstvo školství o povolení studia. Tehdejší úřady mi dali na vědomí, že se nejdřív musím vrátit do ČSSR. V lednu 1969 jsem se vrátil, abych si vyřídil povolení studia. Povoleno mi bylo do konce akademického roku 1968/69. V květnu pak v Německu proběhly studentské stávky a letní semestr byl ukončen. Vrátil jsem se domů požádat ministerstvo školství o povolení absolvovat celé studium vizuální komunikace v Krefeldu. Žádost byla zamítnuta s odůvodněním, že úroveň západoněmecké školy je nízká, ať si obnovím studium v Československé socialistické republice. Následovaly čtyři pokusy o přijetí ke studiu na Vysokou školu umělecko-průmyslovou v Praze na obor Knižní tvorba a písmo. Na VŠUP jsem byl přijat až v roce 1977 do ateliéru Propagační tvorby a plakátu vedeného Profesorem Eugenem Weidlichem.
Jaká byla atmosféra na VŠUP v době tzv. normalizace?
Pro mne byl pobyt v ateliéru Eugena Weidlicha ostrovem tvůrčí svobody, otevřený světu. V ateliéru byla družná atmosféra mezi věkově pestrou škálou studentů. Patřil jsem mezi ty, kteří už byli otcové dětí. A měl jsem to štěstí, že jsem se v čase studia na UMPRUM setkal s osobnostmi a studenty, kteří normalizačním tlakům vzdorovali a odolali jim. Hráli, a mají významnou roli v mém profesním a osobním životě.
Náš rozhovor vedeme v kanceláři v přízemí Letohrádku Ostrov. Kancelář patřila dlouhá desetiletí kunsthistoričce Zdeně Čepelákové, která se významným způsobem zasloužila o letohrádek i celý Ostrov. Jaké místo ve Vašem životě měla?
Rozhodující. V čase studia na ostrovské dvanáctiletce (1964–67) jsem navštěvoval výstavy, které paní Čepeláková pořádala v letohrádku. Byly to výstavy autorů z široké oblasti výtvarného umění. Paní Čepeláková mě nechávala dlouho pobývat mezi vystavenými díly. Tak jsem si při nich mohl rozjímat a přemýšlet o životě a o výtvarném umění. S paní Čepelákovou jsem inicioval založení Spolku přátel města Ostrova. Navázavali jsme kontakt s Heimatverband Schlackenwerth a vzniklo partnerství mezi Ostrovem a Rastattem. Do Rastattu jsme připravili výstavní prezentace Ostrova. A roku 1995 napsala Zdenka Čepeláková úvodní text výstavě Convergo (Hořínek, Knapek, Steker.), instalované na zámku v Rastattu. V Letohrádku Ostrov jsme potom uspořádali výstavu Porozumění. Výstavu výtvarných umělců z Rastattu.
Ve Vaší volné tvorbě hraje důležitou roli geometrie a prostor. Jaké jsou Vaše inspirační zdroje?
Geometrie a prostor jsou témata, inspirační zdroje – zastavení na trvajících cestách za poznáním.
V Ostrově jsem v dětství přečetl knihu o Rembrandtových leptech. V roce 1965 mi rodiče darovali studii Miroslava Lamače o Paulu Klee. Ta rozhodujícím způsobem nasměrovala moje přemýšlení o výtvarném umění, vnímání života a světa.
Jak Vás v tvorbě inspiruje Ostrov, tedy místo, kde jste strávil podstatnou část života?
Místo ovlivňuje člověka zásadním způsobem. Mě Inspirovali lidé, kteří tu žili, pracovali i žijí. Jmenuji Jiřího Zavorala, vedl výtvarný kroužek na 3. základní škole. Přivedl mě do letohrádku, když jsem chodil do třetí třídy. Inspirovala mě celá 60. léta, aktivity v Domě kultury a výstavy v letohrádku. Přátelství s Janem Pelcem, Bořivojem Hořínkem a Pavlem Knapkem. 48 let života v domě číslo 54 na Starém náměstí v Ostrově.
Během Vaší kariéry Vám byla uspořádána řada výstav. Vaše dílo vidělo mnoho návštěvníků různých výstavních institucí. Vzpomenete si na nějakou vtipnou reakci na Vaše dílo?
Vybavuji si zápis z návštěvnické knihy na výstavě v Letohrádku v roce 1990. „Františku, začnu mít rád překližku.“ A jedna dobově aktuální reakce: „Až výstava skončí, tak ty překližky složte dole u vrat. Hodily by se mi na barák.“ (Pan doc. Steker používá často překližku jako podklad pro své kresby. Pozn. red.)
Jakou další výstavu nyní připravujete?
Moje kresby vystavené v Letohrádku Ostrov poputují do Freiheitshalle Hof. S tím, že kresby vždy vybírám a ko
mp
onuji do daného prostoru.
Na čem nyní pracujete? Máte v hlavě koncepci nějakého díla, které jste zatím nerealizoval? Nějaké opu
s magnum?
Nápadů mám nepřeberné množství. Pořád se k nim vracím a nově mě inspirují. Mívám vnitřní nutkání myšlenky realizovat. Nyní mě zajímají věci, které jsem zrealizoval na současné výstavě v letohrádku. Jsou to vlastně grafiky, krátké poetické útvary, které jsou záznamem akcí, které se udály nebo dějí.
Co byste přál městu Ostrov?
… ostrov je malou pevninou, která uprostřed moře určuje směr.
Jeho posláním je být světlem a dávat naději.
/ Citát Zdenky Čepelákové v novoročním přání Spolku přátel Ostrova 2019 /
Co je pro Vás v životě nejdůležitější?
Svoboda. Tu vnímám jako nejvyšší míru zodpovědnosti jedince k celému světu.
Rozhovor s Františkem Stekerem vedl Jiří Karpowicz.