Reakce na článek J.Bureše
Rudá věž smrti, připomínka, když se společnost začne nebezpečně otáčet směrem k potlačování svobody, umlčování jiného názoru a k vytváření atmosféry strachu. Není to jen historická připomínka, ale varování, které se týká i naší současnosti.
Půl svého života jsem prožila v totalitě. A proto mě nikdo nemůže obvinit z neznalosti. Vím, jaké to je poslouchat potichu Svobodnou Evropu a přitom neustále sledovat, zda někdo nezaslechne, co doma posloucháte. Nebo když vám pravidelně chodí na kontrolu příslušníci StB, když musíte vážit každé slovo, abyste neohrozili sebe nebo svou rodinu. To není knižní vzpomínka, to je realita, kterou jsme žili.
Dnes se setkávám s tím, že lidé stále častěji říkají: „Bojíme se víc než za minulého režimu.“ To je strašlivé zjištění. Svoboda slova, kterou jsme si tak těžce vydobyli, se znovu ocitá pod tlakem. Jakmile někdo vysloví názor, který neodpovídá oficiálnímu proudu, je označen za nepřítele, extremistu či šiřitele nenávisti. Přesně tohle byl vždycky začátek cesty do nesvobody.
Umlčování lidí se dnes často schovává za vznešená slova ochrana před nenávistí, obrana demokracie, boj proti dezinformacím. Ve skutečnosti jde o obyčejnou snahu umlčet hlas, který se odlišuje, který upozorňuje na nepohodlné pravdy. Zesměšňování, perzekuce jsou jen rafinovanějšími nástroji než kdysi fízlové a výslechy.
Rudá věž smrti je varováním, že když lidé začnou mlčet ze strachu, když se z veřejného prostoru vytratí otevřená diskuse a místo ní se nastolí jediná povolená pravda, pak se dějiny začnou opakovat. Nikdo si nesmí myslet, že se to nemůže stát znovu. Může a stane pokud tomu nebudeme aktivně bránit.
Není to otázka politiky či ideologie. Je to otázka našeho charakteru a odvahy bránit svobodu jako hodnotu. My, kteří jsme totalitu zažili, máme povinnost připomínat mladším generacím, že svoboda se nedá považovat za samozřejmost.
Cesta do nesvobody bývá pozvolná, nenápadná a často se tváří ušlechtile. Je výzvou, abychom nikdy nedovolili, aby kdokoliv určoval, co si smíme myslet, co smíme říkat. Je jen na nás, zda dopustíme, aby tendence umlčování pokračovaly. Nebo zda dokážeme pozvednout hlas a říci jasně: Ne! Už nikdy více.
Věra Maříková
Radní města Ostrov za SPD