Zahrádka v plamenech
Bylo sváteční odpoledne 28.října letošního roku, když byla na lince 112 přijata zpráva o požáru v zahrádkářské kolonii v ulici U Nemocnice. Redakce Ostrovského měsíčníku mluvila s tím, kdo tehdy málem přišel o život.
Co se doopravdy stalo a jak to bylo dál? V půl druhé odpoledne se městem rozezněly sirény. Mezi zahrádky u ostrovské nemocnice spěchali dobrovolní i profesionální hasiči, vozidlo záchranné služby, policisté i městští strážníci. Vypadalo to na velké drama a skutečně byl tehdy od tragédie jen malý krůček.
Poté, co přivolaní hasiči oheň zkrotili, ukázalo se, jak ničivé měl účinky. Popelem lehla komplet zahradní chatka, skleník s fóliovníkem, veškeré vybavení včetně postele, dokladů i poukázek na stravu. To všechno patřilo Josefovi K., úředně vedenému jako osoba bez přístřeší. V zahrádkářské osadě žil léta a v osudný den si chtěl uvařit teplý oběd. Propanbutanová lahev, kterou si koupil dva dny předtím, však vybuchla a všechno bylo z minuty na minutu jinak. 
V zahradní chatce Josef hospodařil celoročně s tím, že si před zimou pokaždé našetřil na palivové dříví a tím si pak topil. A jen pár dní poté, co si letos otop na zimu pořídil a srovnal ho za chatkou pod plachtu, přišel o něj, stejně jako o celý svůj majetek: „Když byl ten svátek, tak jsem si řekl, že si udělám kuře. Jdu s tím pekáčem, na něm to kuře a najednou za mnou výbuch a plameny. Stačil jsem jen odhodit ten pekáč a vyběhnout z chaty ven. Pak už se jen dívám, jak chatka hoří jako papír. A pak už nic. Záchranka mě odvezla k ošeření do nemocnice a když jsem se po pár hodinách vrátil, nebylo už nic, co by se dalo ještě použít.“
Přesto nezůstal sám. Sociální pracovnice Městského úřadu Ostrov začaly okamžitě řešit nové ubytování, ale první noci strávil Josef pod
plachtou tam, kde dříve stál jeho skleník. V těch nejhorších chvílích ho podrželi lidé z okolí. Soused, pan Lang, přinesl lehátko a teplé oblečení, vařič, nádobí nebo spací pytel. „Bez něj bych to nezvládl,“ děkuje na dálku Josef a pokračuje: „Chci poděkovat i panu Zachovskému, který mi pomohl při stavbě provizorního přístřeší. A svému otci, který mi pomohl finančně. A nesmím zapomenout na duchovního místní farnosti, pátera Milana Geigera, poskytl mi slova podpory. Říkal mi, ať nedělám haura a když někdo podá pomocnou ruku, mám ji přijmout. Tak jsem to dělal.“ Josefovi vzal oheň všechno, až na tu největší radost. „Mám tři kočky a všechny to zvládly. Oheň je vyděsil, utekly mi, ale po pád dnech byly zpátky.“ Oheň Josefovi zničil i koloběžku, na které se přepravoval po městě nebo na městský úřad. Sem jezdíval pravidelně, protože pro město vykonával veřejně prospěšné práce. Koloběžku už má ale dnes novou, stejně jako adresu, na které přečká zimu. Místo na ubytovně dostal do čtrnácti dnů. Teď už čeká jen na znalecký posudek, který má potvrdit, zda byla propanbutanová láhev skutečně vadná. A mezitím se snaží vrátit svůj život zpět do klidnějších kolejí.