Napříč krajinou se čtyřnohým parťákem
Co začalo jako projev přirozené potřeby pohybu v přírodě, postupem času přerostlo do opravdové vášně, která naplňuje její život. Šestatřicetiletá ostrovská rodačka Michala Cenkerová s partnerem a malou dcerkou Míšou chovají pětici husky. Společně tvoří soudržnou smečku, věnují se musherskému sportu, objíždějí závody a sbírají úspěchy. Původně přitom Michalu s jejím prvním parťákem severského plemene dala dohromady nutkavá touha zvednout se a běžet krajinou. Následující rozhovor jsem s ní vedl v neformálním duchu a protože se známe a tykáme si, předkládám ho v autentickém znění.
Základním smyslem běhu je dostat se rychleji k cíli. Jaký byl ten tvůj?
Je to přibližně 13 let, kdy jsem si přála začít v pohybu objevovat Krušné hory a jejich přírodu. A protože jsem na to nechtěla být sama, potřebovala jsem parťáka. Nikdo dvounohý se mnou ale běhat nechtěl. A právě tehdy mi do života vstoupil husky. Zjevil se jako ideální plemeno. Má totiž výdrž a chce běhat. Zároveň má dobrou povahu, není to však pes pro každého.
Tvůj první pes byl nalezenec z lesa, nečistokrevný…
… a nebylo to ideální. Jako kříženec huskyho s jiným plemenem byl nevyrovnaný. No začali jsme spolu běhat. Nejprve v Ostrově, později po hřebenech Krušných hor, které jsme společně objevovali. Moc to ale nešlo, měl na mě hodně kilo a často mě táhl po zemi. Mně to ovšem nedalo a začala jsem vnímat, že potřebuji čistokrevného huskyho, tak jsem si ho pořídila.
A s čistokrevným parťákem přišlo očekávané zlepšení?
Povedlo se to. Husky je specifický v tom, že rád běhá a neposlouchá. Prostě má svoji hlavu. Jejich lovecký instinkt jde hodně znát. Nedají se pouštět na volno, musí být často v zátěži a sportovním nasazení.
Dlouhou řadu let jsi běhala jen tak pro radost. Závodit jsi začala až v roce 2022. Co tě k tomu přivedlo?
Určitě parta z musherského klubu, jehož členkou jsem se stala. Najednou je člověk ve společnosti lidí obdobného založení, kteří mají stejné nápady a plány. A chtěla jsem také zažít něco nového.
Mushingových disciplín je více, kterým se převážně věnuješ ty?
V první řadě je to canicross, takže běh se psem. Dále dog scootering, což je koloběžka zapřažená za psa, to hodně provozujeme. Dále tahání na káře, buď trojkolce, nebo čtyřkolce. V takovém případě je počet psů samozřejmě vyšší.
Však ty už dnes také více psů máš…
S přítelem jich máme pět. Husky nás vlastně dali dohromady, potkali jsme se na závodech. Teď jezdíme a závodíme spolu. Partner Jan Danko je trojnásobný mistr Evropy a mistr republiky v canicrossu v čistokrevné kategorii.
Jaké úskalí s sebou přináší chov husky? Jaké mají klady a zápory?
Napadají mě jenom klady (smích). Zápor mají jeden takový specifický, který moc neocení sousedi. Prostě rádi vyjí. A také jsou namyšlení (smích). Oni ví, že jsou jiní. Proto je ostatní psi nemají moc v oblibě. Mají i jiný styl hry než většina psů a z toho důvodu si příliš nerozumějí.
Závodění jsi na čas musela přerušit kvůli mateřství. Nicméně už čtyři měsíce po porodu jsi opět stála na startu závodu. Jak se ti podařilo dostat tak rychle do formy?
Hodně jsem cvičila, cvičím pořád, ale stejně to hodně bolelo. Čtyři měsíce po porodu je opravdu brzy, byl to zrovna závod na Šumavě, to převýšení bolelo. Ale stejně se mi do toho chtělo. Měla jsem dobrou motivaci dostat se zpátky do těch závodů, dělá mi to radost, vyběhnou se psem je prostě to nejhezčí, ať na té koloběžce nebo po svých.
Jak dlouho po porodu jsi se začala snažit o návrat do formy?
Hned po šestinedělí. První závod na Šumavě byl těžký. Závodila jsem na koloběžce, abych neměla takové otřesy. V těhotenství jsem přibrala skoro třicet kilo, což se mi ale díky tomu následnému tréninkovému nasazení podařilo za dva měsíce shodit. Pohyb po porodu je navíc dobrý i na psychiku.
Jak vlastně reagovali pejsci na miminko jako nového člena smečky?
Výborně. Však v minulosti u inuitů husky vychovávali malé děti a senioři.
Tvůj současný hlavní psí parťák se jmenuje Warrior, v překladu do češtiny Bojovník, běháš tedy převážně s ním?
Nejčastěji. Nicméně náš nejlepší závodník je čtyřletý Dexter. S přehledem vyhrává, je to opravdový šampion. Ostatní z naší smečky jsou už v seniorním věku. I Warrior už letos pokoří osmý rok, takže jsme se rozhodli omladit smečku a budeme pořizovat nová štěňátka. Byli bychom rádi a pokusíme se o to, aby to byli potomci Dextera.
Co bys poradila člověku, který by chtěl začít s chovem husky?
Určitě bych ho doporučila jen lidem, kteří opravdu sportují. Protože to vážně není gaučový typ. Potřebuje hodně pohybu venku. Než jsem se stala maminkou, denně jsme s Warynem běhali 12 kilometrů.
Řada převážně žen v Ostrově tě zná jako kosmetičku, máš zde svůj salón, k práci už jsi se po porodu také vrátila?
Do práce jsem zpátky naskočila, když bylo malé půl roku. Svůj salón tady mám už sedmnáct let a vlastně to právě byla i moje práce, co mě k běhání přivedlo. Člověk má krásné povolání a dělá ho strašně rád, ale je sedavé. Proto jsem hledala pohyb. Já jsem navíc celkem akční a právě jak jsem neměla toho parťáka do hor, tak mi to chybělo. Nikdo z předchozích partnerů se mnou sportovat nechtěl. Pes je jiný. Ten se neptá, prostě s nadšením jde.
Máš kromě rodiny, pejsků a práce čas i na něco dalšího?
Dříve jsem ráda četla, teď to moc nejde, tak se snažím poslouchat aspoň audioknihy nebo podcasty.
Pokud by ses měla pochlubit nějakými posledními závodními úspěchy, co bys zmínila?
Mám radost z posledních dvou medailí. Obzvláště mě těší stříbro ze Stříbra, tam byl těžký terén, hodně kopcovitý a dost technicky náročný.
Jak trénujete v zimě?
Zimní tréninky jsou o běžkách, nebo o saních. Zapřáhneme celou naši smečku včetně důchodců. S tím spřežením je to ale běžkování ve strašné rychlosti. Je to opravdu fofr a hlavně nesmí proběhnou srna (smích). Párkrát mě shodí, mají z toho radost, naštěstí se po nějaké hodině také unaví, takže zvolní a člověk už se pak může i pokochat krajinou. Se psy nesmíme na magistrálu, obecně do upravených stop, takže je to o běhání mimo běžné trasy, ale o to je to možná ve finále lepší.
Václav Šlauf
Mushingové disciplíny jsou sporty se psy, které zahrnují různé formy tažení. Nejčastěji se dělí na individuální (canicross, bikejöring, skijöring, scooter) a týmové (psí spřežení, pulka, kombinace). Závody se pak liší počtem psů, délkou tratě a terénem (na sněhu i suchu).
Michala a její psí parťák Warrior.
Foto: Václav Šlauf
Momentka z World Championship v Abertamech a Michaly životní partner Jan Danko. “Kluci měli zlato, jsou to i naši mistři republiky, zlatá třikrát za sebou. Kategorie canicross čistokrevní. Jsou naší motivací, velmi úspěšní na závodech.”
Foto: SportsPhotos
Letos Stříbro, asi 7 měsíců po porodu
Foto: Veru Vytinová
“Břežany u Horažďovic, byla jsem asi čtyři měsíce po porodu, dvoudenní závody. Najeto asi 30 km. Kategorie koloběžka se psem, čistokrevní.
Foto: Veru Vytinová
Zaječov, závody
Foto: Nicol Pecková.
Hrob u Teplic, závody.
Foto: SportsPhotos
