Leonardo z Volgogradu
V roce 1991 se představil v Praze neznámý ruský malíř. V hlavním městě země, která měla v čerstvé paměti více jak dvacetiletou sovětskou okupaci během několika dní všechny vystavené obrazy prodal. Tento zázrak vyvolala vysoká umělecká úroveň obrazů vytvořených Andrejem Vystropovem (1961), který tak stanul na startovní čáře k dobývání uměleckého světa za hranicemi své země. Milovníci umění a odborníci velmi rychle poznali, že se setkávají s dílem vytvořeným vynikajícím malířem nadaným virtuózní malířskou technikou a osobitým pohledem na svět uloženým ve zpracovaných námětech.
Z Čech pak rychle začal pronikat dál na západ, kde jeho obrazy velmi rychle nacházely další nadšené sběratele. A tak se Andrej Vystropov od poloviny 90.let 20.století stal pojmem ve výtvarném umění v řadě zemí a vyhledávaným autorem. Tento odchovanec renesančních malířů, s jejichž tvorbou se seznámil během studií v petrohradské Ermitáži, se totiž vyznačuje malbou s jiskřivými barvami či náladou v tlumených odstínech, rafinovanou hrou se světlem a spojováním zdánlivě nesourodých prvků v jeden celek, jako například rytíře v brnění na ulici města z konce 20.století. Tento tvůrčí postup však nevyvolala touha po schválnosti, ale stal se plnohodnotným prvkem pro vyjádření myšlenky ke vztahu k okolnímu světu. Co jiného je Kristus nesoucí kříž uprostřed skupiny soudobých lidí? Kolik výkladů tento obraz vyvolává? Jsou to lhostejní lidé, postavy ženoucí se úspěchem anebo jejich život symbolizuje právě kříž s rukách Krista? Odpověď si dá vnímavý divák sám. Protože v obrazech A.Vystropova se jako v kapce rosy odráží celý svět.
Svůj tvůrčí život nejlépe vyjádřil A.Vystropov ve svém monumentálním obraze Paganini, kde slavný houslista má ne náhodou malířovu podobu. Stojící muž uprostřed pusté krajiny, jehož tělo doznívá v rotačním pohybu a který pouští z ruky rozbité housle. Kolem hlavy mu pak září výrazný kříž dokomponovávající dílo. Je to symbol osamělosti, nezměrné námahy a utrpení, které provází každého umělce při jeho tvorbě. Podobné vyznání je možné i na dalších obrazech, ale v tomto případě má čistou krystalickou podobu osudu, jehož nositeli jsou všichni významní umělci bez ohledu na zaměření své tvorby.
Mým nejoblíbenějším malířem a učitelem je Leonardo da Vinci,“ vyznává se o svém uměleckém vzoru A.Vystropov. A na jeho obrazech je to znát. V žádném případě není epigonem tohoto italského renesančního velikána, ale vyznává podobné principy v přístupu ke zpracovávání zvoleného námětu , který diváky neustále znepokojuje.
Díky své vyhraněné umělecké cestě dostal A.Vystropov v roce 1993 příležitost k monumentální tvorbě, kterým byl Christologický cyklus o sedmnácti výjevech, kterým vyzdobil okna v německém Feldbergu (Fürstenhagenu) dokomponovávající architekturu této svatyně.
Andrej Vystropov dnes žije v ruském Volgogradu – dříve Stalingradu, kde se hrdinství i krutost člověka ve válce připomíná na každém kroku. Malíř, jehož otec ve Stalingradu bojoval odpověděl na historii svého bydliště obrazem, kde se skupinou sovětských vojáků v přílbách a se zbraněmi v rukách jde i prostovlasý Kristus s protitankovou puškou. Opět je tu mnohoznačný výklad zobrazeného námětu – možná že Kristus se stal symbolem lidského zázraku, kterým stalingradské vítězství ve světových dějinách beze sporu je. Druhým dílem, které v nejbližší době obohatí Volgograd jsou nástěnné malby pro kostel sv.Jana Křtitele, ve kterých vycházel z tradičního ruského malířství. Tyto návrhy výzdoby interiéru jsou již připravené k realizaci.
„Protože mě malování závažných témat dost psychicky vyčerpává, kompenzuji si tuto zátěž výletem do čisté radosti z tvorby, což jsou ony obrazy se ženskými postavami doplněné květinami, přírodou a dalšími motivy. Ženy na mých obrazech musí být vždycky hezké, protože pro mne jsou odjakživa symbolem vzrušující krásy a také se nechci týrat malbou ošklivých lidí. Moje potěšení se musí přenést i na diváka – ostatně i hluboké problémy současné ho života, které se mě bezprostředně dotýkají, raději vyjádřím postavami s dokonalými tělesným i proporcemi a půvabnými tvářemi. Tam se musí víc hledat zašifrovaná myšlenka.“ Drobné poodhalení malířova přístupu k tvorbě.
Na obrazech z posledního tvůrčího období se tento bytostný figuralista obrací k přírodě, které provází uvolňování malířského rukopisu přecházejícího do větších barevných ploch, malovaných však typickou razancí.
Andrej Vystropov je dnes vyzrálým umělcem uznávaným jak v Rusku (kde mu vyšla monografie) tak v převážné části Evropy. Cesta, na kterou od roku 1993 vykročil, je díky jeho nevšednímu nadání a pracovitosti lemovaná výraznými úspěchy. A je i důkazem, že v době nejrůznějších pokusů a výbojů ve výtvarném umění může realistická malba stejně reagovat na znepokojivé problémy dnešního života. A tu zvládl Leonardo z Volgogradu mistrně.
Zdeněk Knoflíček