Lubomír Zeman, historik
Období po bitvě na Bílé hoře, kdy k nám vstupuje spolu s rekatolizací nový umělecký sloh, který byl později nazván barokem, nepatří v našich dějinách zrovna k populárním epochám. Pro české země ovšem toto období znamenalo obrovský rozkvět kultury, umění a vědy. Porážka českého stavovského povstání otevřela možnost obnovení pozic katolické víry. Rekatolizace, snaha po dosažení jednoty víry na základech katolické věrouky, začlenila velmi cílevědomě do svých záměrů všechny druhy uměleckých projevů, od výtvarného umění, architektury, sochařství a malířství, až po literaturu či hudbu. Zpravidla se rozlišují tři základní fáze: rané baroko (1640-1680), vrcholné baroko (1680–1740) a pozdní baroko (doznívající souběžně s rokokem až na přelomu 18. a 19. století). Postupně se rozšířilo po celé Evropě. Specifickou podobou barokní kultury je tzv. české baroko, vyrůstající z italských kořenů díky italským a jihoněmeckým tvůrcům a obohacené domácími umělci a řemeslníky o nové prvky, přizpůsobené českému prostředí a krajině. Umění v Čechách a na Moravě tehdy dosáhlo špičkové evropské úrovně. Barokní výtvarný styl natrvalo poznamenal tvář našich zemí a zanechal po sobě výraznou a hlubokou stopu. Právě proto bylo baroko vyhlášeno hlavním marketingovým tématem agentury CzechTourism pro rok 2017.
Baroko poznamenalo velmi zřetelně a natrvalo i obraz města Ostrova, a zanechalo zde mimořádné množství uměleckých památek, ba přímo pokladů. Vévodům sasko-lauenburským i markrabatům bádenským, kteří drželi město po více než 150 let, se zde podařilo vybudovat velkolepý dvůr, který se stal proslulým uměleckým a kulturním centrem. Centrem, kde se křížily četné podněty z mnoha oblastí jižní a západní Evropy a které vyzařovalo své podněty i do vzdálených oblastí a zemí. V Ostrově působilo značné množství znamenitých umělců, skutečných osobností své doby, i dnes již částečně zapomenutých tvůrců, kteří zde vytvořili jedinečné barokní skvosty. K nejpozoruhodnějším ukázkám barokní architektury Ostrova v kontextu střední Evropy patřily zejména centrální stavby se symetrickým půdorysem (kaple, letohrádky, gloriety). Na stavbách Velkého letohrádku a Lauenburského zámku se zde podíleli význační architekti a stavitelé Abraham Leuthner, Kryštof Dientzenhofer a Giorgio Broggio. Na úpravě bádenské rezidence (Paláce princů) pracovali Domenico Egidio Rossi, původem z Itálie, Jean Trehet z Francie a Johann Michael Sockh, z Bavorska. Piaristickou kolej s konventním chrámem Nanebevzetí Panny Marie vybudoval stavitel Martin Reiner, původem rovněž z Bavorska. U ostrovského dvora působili také známí Italové Lazaro Maria Sanguinetti, malíř z Janova a malíř Paolo Manni, štukatér Domenico Salize (Saleze, Saleco, de Sale) a Giovanni Pietro Palliardi (Palliari), či tzv. indiánský malíř Jan Vojtěch Kratochvil (Cratochvil) a další. Sochařskou výzdobu prováděli velkou měrou místní umělci. Mezi nejznámější patřila rodina Süssnerů pocházející přímo z Ostrova. Sochař Jeremiáš Süssner odešel v roce 1683 dokonce k saskému kurfiřtu Janu Jiřímu III. do Drážďan. Dalšími významnými sochaři pocházejícími z Ostrova byli např. Christoph Möckel a Martin Möckel, který vytvořil portál lauenburského zámku. Mathes Möckel byl mistrem truhlářským. Kamenický mistr Paul Büttner vytvořil honosnou Bílou bránu. Mezi ostatními tvůrci vynikl i tesařský a studnařský mistr Michael Ludwig Anton Rohrer, pocházející z Tisové u Otročína, který byl tzv. rourníkem, mistrem vytvářejícím soustavu vodotrysků a fontán v zámecké zahradě. S péčí budovaná rezidence v Ostrově se měla vyrovnat pařížskému i vídeňskému dvorskému prostředí. S tím souvisí i rozvoj hudební kultury s mimořádnou osobností dvorního kapelníka a skladatele Johanna Caspara Ferdinanda Fischera. Baroko nebylo ale jen uměleckým slohem katolické církve a šlechty, ale i způsobem života pro široké měšťanské a lidové vrstvy. Při úpravách svých domů se ostrovští měšťané nechali inspirovat stavební aktivitou vrchnosti a jejím stylovým tvaroslovím.
Po přesídlení markraběcí rodiny s dvorem do Rastattu v roce 1705, přecházeli do Bádenska spolu s vrchností rovněž i stavitelé, umělci a řemeslníci, kteří se podíleli na budování tamní rezidence. Svou přímou činností a bezprostředním vlivem se významné osobnosti českého baroka a četní řemeslníci z Ostrova, stali nositeli a zprostředkovateli nových forem uměleckého vývoje až v dalekých krajích na jihozápadě Německa. Domenico Egidio Rossi a Michael Ludwig Anton Rohrer se svými syny Johannem Michaelem Ludwigem Rohrerem a Johannem Peterem Rohrerem, se významně zasloužili o rozšíření v Porýní dosud neužívaných centrálních staveb podle českého vzoru. Svým významem tak Ostrov překročil hranice Čech i habsburských dědičných zemí a natrvalo vstoupil do světové historie. To všechno by nám měla napovědět výstava ve Dvoraně ostrovského zámku a také navazující přednáška v podkrovní expozici infocentra zámku Ostrov ve středu 17. května od 17 hodin, věnovaná všem tvůrcům a umělcům, díky jejichž dílům se Ostrov stal význačným bodem barokní kultury.