Tento článek píšu v době, kdy se na českou kotlinu konečně „usmála“ zamračená obloha a sneslo se, tu více, tu méně, i něco dešťové vody. Tradičně tedy nejásají zemědělci (znáte to, buď je sucho, nebo mokro…), protože jim začalo pršet teprve v době, kdy již jsou na spadnutí žně, sudy na zahrádkách jsou plné, zahrádky ovládli španělští slimáci a Ohře konečně vystoupala na stav hladiny, který odpovídá suchému srpnu… Berte, prosím, má slova jen jako úvodní vtip, změny počasí jsou samozřejmě tématem velmi vážným a rozhodně si tato tématika nezaslouží znevažování a zlehčování na úrovni žebříčku společenských a ekologických témat.
Ale k věci, onen déšť, pokud bude dáno a bude padat alespoň 1 – 2 x týdně, iniciuje u hub tvorbu plodnic a to je okamžik, který určitě každého houbaře zajímá. Z lesů jde pára, kdy tedy vyrazit? Otázka je to jednoduchá, až téměř instinktivně, na bázi pudové (tady uvažujme o základním živočišném pudu opatřit si potravu) vyslovovaná. Odpověď ale tak snadná není a je třeba začít se selským rozumem a vědou: Houba, která nás zajímá, je pouze nadzemní částí rozsáhlého organismu, který za optimálních podmínek vytvoří plodnice (tedy to, co sbíráme), které nejsou ničím jiným, než továrnou a startovací rampou pro miliardy výtrusů, jimiž se houba šíří. Jedná se tedy, v rámci často velmi dlouhého života houby jako jedince, o poměrně zbytný útvar, jehož vytvoření je ale energeticky náročné. Houba tak často zvažuje, zda má cenu plodnici vytvářet, pokud senzoricky zaznamená, že by to nemělo cenu. Pokud by plodnice začala růst za sucha – uschne a nebude k ničemu, v přílišné zimě nebo teple by se v ní nevyvíjely optimálně výtrusy a zase by to vyšlo vniveč, v přílišném vlhku zplesniví atd., atd., atd.. Ve své primitivní jednoduchosti je houba vlastně velmi rafinovaným organismem, a pokud se to nevyplatí, plodnice nemusí vytvářet i roky nebo desetiletí. Vzpomínám si z dětství, že když po půlce léty zapršelo a z lesů šla pára, druhý den se „povinně“ vyráželo a v lesích bylo opravdu co sbírat. Jenže to bylo klima relativně vlhčí, tropických dnů bylo méně a nepřicházely již na jaře, ale až někdy v červenci a pršelo relativně častěji. Ještě před deseti, patnácti lety fungoval tzv. malý vodní cyklus – zde nebudu zabředávat do hydrologie nebo meteorologie, ale v zásadě jde o to, že malý vodní cyklus spočívá v četnějších místních srážkách a voda se odpaří a vrací prakticky v místě, kde je jí třeba, zatímco velký vodní cyklus vzniká nad mořem v podobě fronty, která vodu zanese na velkou vzdálenost, vypustí ji v přívalovém dešti, který není možné půdou absorbovat, ta pak rychle steče a řekou se vrátí do moře. Malý vodní cyklus přinášel četné deštíky a přeháňky a lesy (a příroda vůbec) nikdy nestačily tak silně vyschnout, jako je to dnes (reklama: pokud chcete toto téma trochu rozvést, přijďte 18. 8. na přednášku a pobavíme se o tom podrobněji). Plodnice hub tak bylo možné sbírat prakticky po dešti, protože měly optimální podmínky k vývoji. Teď je to ale tak, že pokud jde pára z lesa, je to dobře, ale pokud pak, vzhledem k obecně dlouhému vláhovému deficitu týden nezaprší, je to pro houby špatně – vývoj plodnice totiž trvá cca 2 – 3 týdny (někdy i měsíc) a teprve po dozrání hymenoforu (radiátor nebo mech) začne plodnice rychle absorbovat vodu, čímž zvětší svůj objem a změní se ze skrytého podzemního útvaru na útvar viditelný a nadzemní – to je pak otázka hodin až dnů. Spóry jsou pak uvolňovány a začíná boj o co nejdelší expozici, protože na plodnice hub už si brousí kusadla, zuby a enzymy řada predátorů od jiných hub, přes hmyz až po nás, co sedíme na vrcholu pomyslné potravní pyramidy. Pokud tedy ještě někdo touží položit mi otázku, kdy porostou, nechť si předchozí stať přečte ještě jednou, zváží si informace o cílovém druhu (např. hřib smrkový k tvorbě plodnic potřebuje teploty nad 10°C, aktivní oběh látek v hostitelské dřevině, s níž v sezóně spolupracuje a dostatečnou vlhkost), zhodnotí aktuální klimatické podmínky v místě, kde chce houbařit a jistě přijde na správnou odpověď.
Ale abych nebyl stále jen vědátorsky odtažitý – článek by měl být upoutávkou na přednášku, která je avizována ve stejném čísle měsíčníku, jako tento text. Srdečně tedy zvu a věnovat se tentokrát chci houbám s určitým hospodářským významem. Půjde o houby, které zajímají každého houbaře – nejedlé, jedovaté, samozřejmě ty jedlé a jako třešnička na dortu ty, o nichž je známo, že jsou léčivé. Věnovat se pak chci okolí Ostrova, Ostrovu, jako takovému a velmi bych ocenil, kdyby se sešlo i něco čerstvých vzorků (přineste tedy, co najdete a co Vás zajímá). To vše v příjemném prostředí kostela Zvěstování Panny Marie v Ostrově.
Autor fotografií a textu: Martin Chochel
