Děvětadevadesáté narozeniny slaví 1. června nejstarší český radioamatér a nejstarší žijící závodní veslař Josef Langmüller z Ostrova „Žil jsem vždy skromně a hodně sportoval. Nikdy jsem nechodil do hospody, Nejdůležitější je mít životní optimismus, ten jsem měl a mám stále,“ vysvětluje svůj požehnaný věk oslavenec, narozený v roce 1918. Přiznal jenom jeden „hříšek“. Až do své padesátky vykouřil denně až patnáct cigaret, dopřál si také doutníky. Jen hrstka zasvěcených po více než půl století, tuší, že desítky tisíc lidí v Ostrově, Karlových Varech i jinde na západě Čech, mohly díky Josefu Lngmüllerovi na Štědrý večer roku 1957 začít sledovat pravidelné vysílání Československé televize. Byl tehdy kvůli spuštění televizního vysílače na Klínovci jednou nohou v kriminále a druhou na Hradě. „Obchodní dům Brigádník dovezl do Ostrova dva vagony sovětských televizorů značky Temp. Tyto přístroje ale neuměly přijímat obraz a zvuk ve třetím televizním pásmu. Řekl jsem obchodníkovi, že je hloupý, a ať dá klidně televizory k ledu, protože naši diváci z Klínovce nic neuvidí. A on mne udal na Veřejné bezpečnosti,“ vzpomíná doma v Lidické ulici u své krátkovlnné vysílačky oslavenec, který má volací značku OK1LU. Pomalu s koncem padesátých let chystal za hanobení sovětských televizorů k soudu. Odborníci naštěstí vše udavačskému obchodníkovi z Brigádníku vysvětlili a soud s radioamatérem, pod jehož vedením vybudovali členové ostrovského radioklubu převaděč na Klínovci, nakonec nebyl. Za to, že radioamatéři o několik let předběhli vládní termín rozvoje televize, šéf radioklubu málem dostal na Hradě Řád práce. Nebyl ale ve straně, takže se nakonec musel spokojit s odznakem. Za dlouhověkost oslavence může podle jeho syna Petra láska ke slaboproudu a radiotechnice. „Tatínek dodnes morseovkou vysílá na radioamatérských pásmech. Na nefunkční lampu bývalého veřejného osvětlení, darovanou městem, má nataženou krátkovlnnou anténu, která mu zprostředkovává spojení s radioamatéry na celém světě.“ Jen je smutný z toho, že mu už všichni vrstevníci umřeli,“ řekl syn. Připomenul, že tatínek získal v československý rekord v pásmu 2,4 GHz Pod značkou OK1KAD navázal spojení z Klínovce s protistanicí OK1KEP na Milešovce. Světový rekord dosáhl v roce 1961, kdy vysílal v pásmu 10 GHz. Jedna stanice byla na Klínovci a druhá na Andělské hoře. Josef Langmüller je také první Čechoslovák, který v pásmu 80 metrů udělal v roce 1947 mezikontinentální spojení s radioamatérem v Austrálii. O dva roky na to, po takzvaném Vítězném únoru přišel o koncesi a nesměl vysílat.
Josef Langmüller se narodil v Praze a od roku 1927 bydlel ve Zbuzanech u Prahy. Vyučil se radiomechanikem u firmy Sedmidubský v Praze. V roce 1948 dostal k zákazu práce v celých středních Čechách také několikaměsíční podmínku. Důvodem bylo nařízení komunistů, že Langmüllerovi musí do svého baráčku o třech místnostech a kuchyni ve Zbuzanech u Prahy nastěhovat rodinu se třemi dětmi. Odmítl to s tím, že v domě žije se svou rodinou a pokoj je připravený pro syna, který se co nevidět vrátí z vojny. Po odsouzení napsal žádost o přijetí na tři podniky, nikde jej ale nechtěli. V Jáchymově jsem měl na uranu kamaráda, takže jsem se v roce 1951 nakonec na západ republiky odstěhoval,“ vzpomínal oslavenec. Byl tehdy připravený rubat uranovou rudu.
Jenže povolání radiomechanika způsobilo, že místo rubání uranové rudy v jáchymovských dolech zůstal u své profese. A ještě si přitom vylepšil pošramocený kádrový posudek. V náborové kanceláři zjistili, že je radiomechanik. Okamžitě jej poslali do laboratoře, kde začal opravovat elektronkové dozimetry. „Ty se dosud musely jednou za dva měsíce naložit do dvou vagonů a odvézt na opravu do Ruska. Já jsem ale založil v Jáchymově ve staré tabačce na opravu dozimetrů dílnu, takže se přístroje nemusely do Ruska posílat,“ vzpomínal Josef Langmüller.
Pochvaluje si dlouhodobou paměť, s tou krátkodobou to prý horší. Dodnes vidí, jak jako sedmnáctiletý učedník zapojoval herečce Lídě Baarové v jejím bytě na Letné uzemnění pro luxusní osmilampové Opta radio Loewe. „Lída Baarová byla skutečně hezká. Měla přitom takový neobyčejný šarm, že ji kdekdo obdivoval. Ani Adina Mandlová a jiné filmové hvězdy takový šarm neměly,“ vzpomíná jubilant.
Při některých historkách mu přebíhá mráz po zádech ještě teď. Jednou za války jel z práce půlnoční lokálkou ze smíchovského nádraží domů do Zbuzan. A protože byla právě tuhá zima, tak mrazem popraskaly koleje a vlak vykolejil. Josef Langmüller vyběhl z posledního vagonu a pomáhal zachraňovat tři těžce zraněné pasažéry. Jeden měl rozdrcenou nohu, další byl nabodnutý v kupé na věšáku. Když za chvilku přijeli něměčtí hasiči, tak se Josef Langmüller sebral a šel po kolejích domů. Za několik dní mu přišla pozvánka do Petschkova paláce, kancelář číslo 426. Byl vyděšený, co se děje. Nakonec ale dostal plaketu za záchranu lidského života. Styděl se za ni, protože byla od Němců, takže ji chtěl zahodit. Dospělý syn Petr tátu později utěšoval, že pomohl ve vykolejeném vlaku Čechům, takže se vůbec nemá za co stydět.
Vladimír Zedník